Alice Springs Bohemian Bluemoon
Žlutá holčička - alias Alice
*20.4.2016
otec: Avalon Altája
matka: Chelsea z Brdské smečky
PDS (polodlouhá srst)
Bon.kód: Ia/D3,E3,K4,P(5+7+8),W2/I-57cm
Zdraví: DKK 2/2, DLK 0/0; MDR1 +/+ (po rodičích), DM N/N (po rodičích)
Tituly: V1 - CAC (Klubová výstava v České Skalici 8.9.2018)
Zkoušky:
Sportovní kynologie:
Mezinárodní zkušební řád IGP: BH, IPO-VO, FPr1, FPr2, FPR3
Národní zkušební řád: ZZO, ZOP, ZZO1, ZZO2, ZPU1, ZM, ZVV1
Záchranářská kynologie:
Národní zkušební řád SZBK: ZZZ, ZZP1, ZTV1
Závody: Boršovský pohár (1.6.2019) 3. místo
Mikulášský závod družstev (30.11.2019) - Alice poslušnost a Izi/NO obrany 2. místo
Boršovský pohár (30.5.2020) 3. místo dle zkoušky ZVV1 (ze 7 týmů)
Závod o pohár města Hluboká nad Vltavou dle zkoušky ZZP1 - 2. místo (z 12 týmů)
Svod mladých: splnila dne 16.4.2017 ve Svojanově u Borušova
Bonitace: splnila dne 8.9.2018 v České Skalici
žije v jižních Čechách poblíž Českých Budějovicích. Se svými páníčky pracují na pěkné poslušnosti, stopách, obranách a záchranařině. S páníčky se přidali do Jihočeské záchranné brigády kynologů a trénují jak mohou, aby dosáhli nejvyššího cíle!
Šárka (majitelka): "Začnu asi jako každý: tím, že jsem vždy chtěla psa. Ne přímo plemeno BŠO, prostě psa, a parťáka na prochajdy. A když se vše v mém životě ustálilo a nabralo správný směr, tak jsme se s partnerem dohodli, že si psa pořídíme a volba padla na plemeno BŠO.
Po několika marných pokusech sehnat štěňátko se nám zadařilo v CHS Bohemian Bluemoon. Alice měla dalších šest sourozenců - 5 bráchů a jednu ségru. Od chvíle, kdy jsme se na ni jeli podívat (to jí byly 2 týdny a celou jsme ji málem umazlili), se začalo vše točit kolem ní. Každý večer jsme už lačně seděli u monitoru a nervózně čekali na další porci nových fotek naší bílé slečny. Celou domácnost jsme začali přizpůsobovat příchodu nového člena smečky. A pak nastal den D a 15. června jsme si to naše bílé štěstí odvezli plni nadšení domů. Tenkrát vážila jako šest balíčků mouky. Vše pro ni bylo nové. Domov, na který byla zvyklá, byl ten tam a nyní musela začít žít s dvěma praštěnými dvounožci.
Ráda bych řekla, že bylo vše jenom a jenom růžové a bezstarostné a milé bílé chlupaté štěňátko poslouchalo na slovo. No, takže asi takhle: od první noci si Alice říkala, že chce vyvenčit. Sice měla k dispozici přebalovaní podložku, ale ne, ona chtěla pokaždé ven. Takže náš den probíhal asi takto: Ráno budíček v 6 - okamžitě ven. Cesta pěšky do práce a pobyt v práci s paničkou - každé dvě hodiny ven. Cesta pěšky z práce. Prochajda před večeří, prochajda po večeři. Večerní procházka ze které jsme se vraceli něco mezi 23 a 24 hodinou noční. A pak to nastalo. Sedneme si s Davidem vedle sebe oba mrtvý po celém dni dohadujeme se, kdo nastávající noc bude vstávat. Následovalo venčení v jednu v noci, venčení ve tři v noci, ráno budíček v 6 - okamžitě ven ... a takhle den po dni. Ona nás ta malá mrška chodila budit. Olizovala nohy čouhající zpod deky, ruce nebo i obličej. První měsíc byl tedy ve znamení poznávání a ustavičného nočního vstávání, vybufetěnejch košů, nastavování si základních pravidel soužití.
Když po měsíci a půl ustalo noční venčení, nastal čas výchovy a výcviku. Jak jste jistě pochopili, Alice je náš první pes. Takže to byly velmi opatrné a nejisté kroky. Naší výhodou je, že jsme ji brali od prvního dne všude s sebou. Tak se nelekne jen tak něčeho a na ledacos je zvyklá. Podařilo se mi sehnat i pana cvičitele, mocného vládce svého řemesla, a postupně jsme se s Alice naučili komunikovat a učit jí jednotlivé povely. Od nesmělých krůčků na cvičáku jsme to dotáhli do fáze, kdy mocný vládce už jenom stojí u plotu a pokřikuje na nás: 10 kroků vpřed, otočka vzad, sedni/lehni/vstaň a když s ní zrovna netříská puberta, je tak šikovná a úžasná!!!!
Je zvláštní pocit psát to takhle do jednoho odstavce, jenom ten, kdo se poctivě věnuje tréninku totiž ví, kolik hodin doslova dřiny tohle všechno stojí. Kolikrát je člověk unavený není mu dobře, venku je ošklivo, ale ta němá tvář ho donutí jít ven a zablbnout si s ní. Pořídit si psa všeobecně je veliký životní krok, ale vychovat ho a vycvičit ho je veliká starost, do které jsme společně s Davidem šli a nelitujeme toho. Alice nám to vrací nejen lumpárnami, které provede, ale tím, že s námi jde kamkoliv a bezmezně nás miluje jako svoji smečku. Pro nás není důležité, zda a kolik zkoušek z poslušnosti bude mít, pro nás je důležité mít parťáka, který s námi půjde naší společnou cestou a v budoucnu nás bude vítat u branky našeho domečku a ještě ve vzdálenější budoucnosti nás tam budou vítat dvě čtyřpacky - to aby té naší prozatím jedné nebylo na vesnici smutno (i když tam má Elišku, Kristýnku a Strašidýlko - ale to prostě není ono, jsou to totiž naše ovečky J ) a v tomhle případě není čtyřpacka jako čtyřpacka. "